I vy se můžete setkat se svým oblíbeným filmovým režisérem.
Pokud by žil každý jako já, potřebovali bychom 4 planety!
A kdo nemá na webu fotky svých bývalých, je těžce aut!
Nebo že by to nebyl on?
Zkuste to taky, třeba i vám napíše...
Krivolaká prť — nejlepší slovenské čtení, inspirující, zábavné, přemýšlivé, chytré. Krivolaké.
Přečtěte si rozhovor s Jaromírem Štětinou o Čečensku a Putinově Rusku.
"Rusko se prostě své imperiálnosti, která trvá už tři staletí, nezbavilo. Nechce ztratit Kavkaz a především kaspickou ropu. Vzpomeňte si za několik hodin nebo za několik dní na to, že jsem vám říkal, že teď je na řadě Gruzie. Gruzie, kudy má vést ropovod. Bude to útok na Pankiské údolí, o kterém Rusové říkají, že jsou tam teroristické jednotky."
"Od 1. září mám strach. To, co se odehrává... Jsme na hraně vypuknutí třetí světové války."
"Nesmíme mít strach jen z Ruska. Musíme mít zároveň strach o Rusko. Rusko si ještě neprodělalo to veliké pokání, jaké si po válce prodělalo třeba Německo. Rusko se poté, co Putin přišel k moci, znovu stává říší zla. A ohrožuje svět."
Zajímavé ceny letenek nabízí Student Agency.
Třeba Paříž za korunu, to je lákavé, ne? Pochopitelně plus letištní poplatky.
Nenápadná reklama na Gramec.
Budhisté versus vodopád. Kdo zvítězí? A je to horší než postultrakreace mrtvého punku?
Kdepak, nedělám si z Evropské unie jenom legraci. I já oslavuji.
A v rámci oslav vrhám do placu senzační projekt, za nímž stojí korporace páně Marigolda a ta má.
Na adrese http://prehled.net najdete aktuální přehled českého technického (zatím převážně mobilního) zpravodajství. Projekt je ve vývinu a jeho funkčnost každým dnem (kromě nedělí a svátků) roste, až všechno přeroste. Snad se na ten růst najdou v evropských fondech nějaké ty peníze, Marigold to nemůže cvakat věčně, že.
České vysoké učení technické, Fakulta jaderné fyziky a inženýrství, přednáška z etiky. A jeden ze studentů dostal žízeň.
Napil se a strhlo se peklo na zemi. Jak si to jen mohl dovolit, jak neetické!
Jedna studentka se pak ve své eseji zamýšlí nad tím, jaký dopad může takové pití mít:
"Jistě, můžeme namítnout, že se snad moc nestalo. Ale — pitím na přednášce to začne a čím to skončí? Šibenicí?"
"Ano, můžeme onu příhodu interpretovat v duchu různých poststrukturalistických vazeb, ale není to jen nemravné uhýbání před velkým tématem, důkaz toho, že naše společnost o etiku vlastně vůbec neusiluje?"
"Jestliže se mládež neumí a nechce ptát, kdo jsme a kam vlastně jdeme, má dnešní občanská společnost ještě vůbec šanci? A není pak diskuze o etice jen leštěním dávno shnilých trámů?"
Celá esej v PDF: Pití na přednáškách z etiky jako příznak úpadku občanské společnosti
Naše šestidenní rozjímání o Kristu zakončíme vskutku nečekaně.
Žila byla kdysi kdesi jedna menza. Možná ji taky znáte, možná jste o ní slyšeli. Byla to kouzelná menza. Náklady na jedno menzovní jídlo totiž byly 116 Kč, a to v tom není započítána cena potravin. A tak tedy moudří rozhodli, že se menza zavře. A než se zavře, tak že se utlumí.
A přišel den, kdy se v menze podávala naposledy večeře.
Bravurní studie Martina Foreta k dostání na Lidovkách.
Největší škody tedy komiksu nezpůsobilo otevřené ideologické očerňování, ale jeho zaškatulkování jakožto dětského žánru.
...
Přední nakladatelství Torst vydalo Maus Arta Spiegelmana, jedno z vrcholných komiksových děl. Černobílý příběh o holocaustu a generačním konfliktu tradičnímu vidění komiksu neodpovídal — hodně se o něm mluvilo a psalo, celý náklad byl zanedlouho rozebrán (v současnosti je k dostání dotisk). Především díky této knize intelektuálové komiks nepřehlížejí a třeba současná produkce alternativního nakladatelství Mot (např. Padoucnice či Světla Amalu) u nich nachází příznivé přijetí.
...
"Proč Češi nečtou komiks? Stejně bych se mohl ptát, proč Češi nečtou poezii. Ona je sice všeobecně přijímaná, ale kdo jsou čtenáři poezie? Je jich víc než čtenářů komiksů? Je to asi stejné, pouze máme zavedeno, že poezie je... vysoká. Komiks jsou ty obrázky, ty Rychlé šípy a Čtyřlístek," soudí redaktor literárního obtýdeníku Tvar Michal Jareš.
...
Skutečně, komiksové médium je značně specifické a jeho "četba" je něčím mezi čtením literární knihy, prohlížením výtvarného díla a sledováním filmu. Tento způsob percepce vyžaduje jistou praxi, a teprve na jejím základě může vzniknout ona gramotnost, znalost specifických výrazových prostředků. Tato praxe však u nás chybí.
Trochu o tom, jak je to s iráckou ropou a proč jsou spojenci okupanty.
Nikola Hořejš ve svém článku Budou Iráčané žalovat okupační mocnosti? (infoservis Člověka v tísni) upozorňuje na aspekty irácké situace z hlediska mezinárodního práva. Cituji:
Některá "nedorozumění" armády vedou jen k ponižování, například když američtí vojáci dávají nohu na hlavu zadrženého, což je bráno jako smrtelná urážka, nebo když dělají osobní prohlídky žen.
...
Ochrana civilních obyvatel je přitom hlavní zásada humanitárního práva.
...
Proč je řeč o okupantech? Koaliční jednotky v Iráku vedené USA a Británií nemusí totiž brát ohledy jen na ustanovení, která chrání civilisty ve válce. Vztahuje se na ně i rozsáhlý seznam povinností určený pro okupační mocnosti. Kamenem úrazu je rezoluce Rady bezpečnosti OSN s číslem 1483, ve které OSN vyzývá státy, aby se účastnili obnovy Iráku, ale nepřiznává koaličním silám žádný určitý mandát a navíc nazývá USA a VB "okupačními mocnostmi". Na ně se vztahují ustanovení IV. Ženevské konvence, která mají chránit okupovanou zemi.
...
Okupační mocnosti mají povinnost udržovat pořádek, zamezit drancování, vymáhat právo, zajistit jídlo a léky, chránit majetek a nemají právo využívat okupovanou zemi ke svému prospěchu. Podle Scheffera riskují Američané odpovědnost za odmítnutí vstupu zbrojních inspektorů OSN do Iráku v ranné fázi okupace, za nezajištění dodávek vody a elektřiny, a mohou být žalovány i v případě, že by vydělávali na irácké ropě, nebo udělovali koncese na její těžbu. Možná z toho důvodu vydal v březnu prezident Bush nařízení, že americké ropné společnosti budou v Iráku imunní vůči veškerým žalobám. Pravděpodobnost, že by Iráčané žalovali svoje okupanty je dosti teoretická, přesto by bylo lepší, aby měla koalice mandát OSN. Mohlo by se totiž stát, že by žalobu Iráčanů podpořil jiný stát — některý z velkých věřitelů Iráku, pokud by měl pocit, že okupační mocnosti chtějí na Iráku vydělávat.
...
Ničím výjimečným nejsou výslechy za pomoci "lehkého" mučení, stejně jako použití tzv. kazetových bomb nebo ochuzeného uranu. Podle rozhovorů pracovníků humanitárních organizací s místními lékaři byli kazetové bomby příčinou většiny zranění civilistů v Iráku i Afghánistánu. Jsou to bomby obsahující stovky malých náloží, které se po dopadu rozletí do velké vzdálenosti. Nesplňují tak pravidla pro konvenční zbraně, které mají napáchat co nejméně "vedlejších" škod na civilistech. Ochuzený uran byl použit již v první válce v zálivu v roce 1991, po které v oblasti zbylo asi 400 tun tohoto mírně radioaktivního materiálu. Tento materiál na jednu stranu umožňuje přesné zasažení vojenských cílů, ale zároveň má vliv na zdraví celé populace. Podle zprávy podkomise OSN z roku 2002 tato zbraň porušuje všechny důležité konvence humanitárního práva a navíc způsobuje ekologické škody.
...
Vážnost všech těchto chyb bledne ve srovnání se zločiny proti lidskosti, kterých se dopouštěli svržené režimy v obou zemích. To však není důvod, aby se mezinárodní právo ignorovalo.
Organizátoři jsou dojati. Happening se vydařil, nebyly hlášeny žádné oběti na životech. Policejnímu vrtulníku, který silným reflektorem pročesával okolí, jsme vtipně unikli do kladivové hospody.
Obsažné a originelní referáty o celé akci přinášejí:
Malý čtenář: I was a twen-age Jihočeská matka (bylo nás 6)
Enimen: Flash mob pro Řetězku se bez Kostěje vydařil
Lobo: Flashmobbing through my eyes
Peťulka: Ekskluzivní reportáž ze wčerejšího flash mobu (o:
Rektor Univerzity Karlovy vyhlásil soutěž: grafický návrh úvodní stránky webu UK.
Soutěž běží do 27. ledna. Proč to nezkusit? :-)
Čili slibovaný Mikuláš. Před přečtením článku laskavě zarecitujte básničku nebo zazpívejte písničku. Budliky budliky.
Svůj gramec na Chininu můžu zabalit, protože se objevil jinačí sekáč. A ten se nezakecá.
Autor lakonicky tvrdí, že se blog bude věnovat hudbě, kterou má rád, ale z již publikovaných příspěvků se dá usoudit, že to bude převážně o hudbě vážné. Přejme mu hodně síly do dalších dnů!
Nedávno jsem v Cernu přešel do (pro mě) nového projektu a mým spolupracovníkem se stal milý rusovlasý Brit William. Tihle Britové mají svůj specifický, tichý styl humoru, a navíc jsou světlou výjimkou mezi tou sebrankou tady, neboť bez zaváhání mluví anglicky v různých časech a jejich věty jsou tak rozvité a plné idiomů, že vlastně vůbec netušíte, co chtěli říct. A pokud jim snad náhodou porozumíte, musíte neustále hledat tu malou jiskřičku v jejich očích, která naznačuje, že to, co právě řekli, nemysleli až tak vážně.
Podobným stylem humoru oplývá Pavel Kolesnikov, který rozjíždí pozoruhodný blog s podtitulem "Řekněte Javě Ja!". Jablok.cz, který se oficiálně píše změtí velkých a malých písmen, sice přináší informace, kterým nemusíte až tak úplně rozumět, ale čte se to moc hezky a je za tím vidět kus práce. A pochopitelně tu zůstává i příslib příspěvků pro širší veřejnost.
Ještě jste ho neviděli, ale už jste o něm určite slyšeli: Den kozy, přelomový český film určující cestu pro film 21. století. V jistém smyslu kultovní snímek, jehož promítání odmítly všechny multiplexy. Po půlročním putování po klubech a domácnostech konečně přichází — když ne na plátna, tak alespoň na vaše obrazovky — Den kozy.
Konečně to někdo zveřejnil...
