Střídám ulice, parky i nábřeží, tam někde možná poštovní schránka leží.
Sedím v tramvaji. Obvykle sedím, toť výhoda nastupování na Míráku (o zastávku dál totiž všichni vystupují). A vzadu za mnou někdo telefonuje. Mluví nahlas. Pekelně nahlas.
jsou nejlepší ryby. Ale kde sehnat v Praze čerstvé ryby? Na Smíchově.
Jistěže mají klokaní samci kapsu, řekl Džouns. Dokážeš si představit, jak by to bylo evolučně obtížné, aby měly kapsu jenom samice? Já mám taky bradavky a nekojím!
Na moři, jinak docela klidném, se zvedá jedna velká zpětná vlna, shora tmavá. Obrovské žluté sálající slunce krvácí. Z ošklivé řezné rány vytéká do moře hustá krev, rozlévá se doširoka, a slunce jako by zapadalo.
Praha (od našeho dopisovatele) - Družstvo "Mahler" ve složení Pavel, Helena, Fiksu pojka, Zwíře a P~O obsadilo v sobotním štafetovém běhu na 5x 600 m stříbrnou příčku.
Chmurné nedělní odpoledne na Andělu. Lobo čeká na autobusové zastávce, když tu náhle - je to možné?! Po ulici se řítí dodávka s otevřenými zadními dveřmi, tu může řídit jedině žena! A skutečně, má žena za volantem, já na místě spolujezcce Lobovi zuřivě mávám a vzadu sedí Enimen, napodobuje červený praporek a zoufale se snaží přesvědčit svou novou skříň, aby nevypadla těmi otevřenými dveřmi.
V dvaadvacítce sedí pár anglicky mluvících dětí s růžovými kšiltovkami na hlavách. Na Pavláku přistoupuje mimo jiné i napodobenina Felixe Holzmanna. Možná dvě.
Jak je to smutné, když se dřevěný přítel z okna naproti otáčí zády...
A kdo židli nemá, ten bydlet může a nemusí.
Čekání na první strajk.
Sbohem, paní Uhlíková.
Především duševní.
Cože? domáhá se paní Kelcová svého přídělu informací. Nechutný prase, opakuje jí paní Uhlíková, no představte si to!
K zamyšlení.
Že jsem tam vůbec chodil.
Jelení příkop zavřeli už předem. A po koncertě už to šlo rychle. Fakt hodně rychle.
Fakt ne, paní Uhlíková, dyť já proti vám nic nemám, namítám, ale sousedka se nedá odbýt.
Pani Uhlíková, volá vyděšeně sousedka, pani Uhlíková, pojte sem! Koukněte, von má novou cedulku na dveřích!
V bytě číslo devatenáct bydlí paní Jirásková a ta už kabelovou televizi má, řekla ona. V bytě číslo devatenáct bydlím já, kabelovou televizi tam nemám a mít ji ani nechci, řekl jsem já.