Porozumění se mi dostává plnými hrstmi.
Vstávám a něco je jinak — nemůžu mluvit! Hlasivky o sebe mlaskají a cvakají, ale ani mi to nekníkne.
Žena mě polituje a připraví snídani. Teplý čaj mi dělá dobře.
A na co vlastně jdeme v tu sobotu? vyzvídá. V sobotu totiž jdeme na koncert.
Ukazuju ven, jak je tam pěkně. Pak rukou rostu a pučím do přenádherného květu.
Svěcení jara? hádá má drahá a hádá dobře. A na co ještě?
Snažím se napodobit hru v housle, ale vzdáleností levé ruky od klíční jamky volím něco mezi houslemi a violou, takže není nic poznat.
Zmenšuji imaginární nástroj a už je to jasné — housle, houslový koncert! A čí?
A tady už přestává veškerá legrace. Jaro, housle, to se ještě dá zpantomimit, ale skladatel? Možná ještě tak Smetana, za účasti ledničky, ale tohle?
Nakonec odsouvám svůj hrneček a do klaviatury jídelního stolu němě zabuším první tři klavírní akordy z jednoho klavírního koncertu.
Čajkovský! bez problémů poznává má žena a oba spokojeně odcházíme do práce.
[1] 25.05.2006, 19:07:18
asTMA
Smetanu bys uměl, a ČAJkovského ne?! I toto! :o)) /Pomohlo to. :o)/
[2] 29.05.2006, 13:39:49
adbar
anoano, čaj, nějaký kov a lyže. :)
Přidání komentáře