Eva Olmerová

Nedělní chvilka volna

	Nedělní chvilka volna mě zavedla do kavárny,
	před níž jsem jako malá holka večer co večer
	stála za oknem a dívala se přes sklo,
	vychutnávajíc to teplo lidských úsměvů a gest,
	doprovázené tóny houslí, které mě tak pohádkově hřály.

Starý cikán na housle hrál
a duše hostů hřál
měl v očích jas černých lilií
co radost světa ihned nalijí

Každý z hostů jej vínem hřál
jen aby stále hrál
v opěradlech těch prastarých židlí
to dávné teplo dlí

Starý cikán, všech kouzel král
jen smutek v houslích spal
tóny houslí něžně hojil
co ti život někdy smutně rozlil

Starý cikán na housle hrál
a duši hostů hřál
teď tu místo cikána
jen hluchý jukebox stál

Starý cikán, všech kouzel král
jen smutek v houslích spal
tóny houslí něžně hojil
co ti život někdy smutně rozlil

Starý cikán na housle hrál
a duši hostů hřál
teď tu místo cikána
jen hluchý jukebox stál