Eva Olmerová

Smíš

Smíš
jen ty mně "lásko" říkat smíš
protože o mně všechno víš
a každou slzu na mých rtech
máš spočtenou

Smíš
být někdy u mě, čím dál blíž
a zatímco ty dávno spíš
tak pod mým oknem usednou
mé sny co ráno zešednou

Smíš
jen ty mně "blázne" říkat smíš
když u mých dlaní zabloudíš
když u mých dveří smutek ráno zazvoní

Smíš
i na mé prohry zvednout číš
snad jednou možná pochopíš
že oči, co tě k sobě zvou, už mrtvé jsou

Smíš
si ale taky kabát vzít
nechat mě nekonečně dlouho spát
zakoupit si pár pomluv, kdo jsem já?

Smíš
teď nebo zítra navždy odejít
můžeš mně znovu, znovu zase lhát
já budu stejně život svůj dál žít

Smíš
ty vlastně všechno, všechno smíš
to svoje já však nesoudíš
a pokud si všechno doprodal
tak zavři krám

Smíš
být při tom až mě uslyšíš
žes nebyl tragéd, komik spíš
svou cigaretu zhas si sám
já tady navždy vyvětrám

Smíš