Eva Olmerová

Těžký vzdech

Můj unavený let
dnes ranní cestou září
vláhou snů
můj vlastní těžký vzdech
uzavřel v ochozech
je klíčem dnů

Marně sháním
ruce úsměvů
jako lék, který otvírá
srdce pálí
slepé kouty duše
rozevláté cáry zdí

Co vlastně hledal vzdech
když sen jen láskou hoří
svátek dnů
kočičí času krok
??? oknem víc než rok
už vyhlíží
hroby snů
a já říkám běž
vezmi si příběh
i můj klíč
a kůru prastarých snů
ber
studíš plamenem
jak cíle posvátných nápěvů
že budiž mír
co závidíš
nech mě žít

Mé ticho jako host
zná svoji posedlost
rány dnů
dál vadne duše má
do očí vyčítá
růžím čas
je to klaun
vím, je to tak
je samý přelud, samý šprým
tak jako měsíc snílek
za ornamentem chodím
zrádných hvězd
znovu ???
tvůj těžký vzdech
já stále říkám
nech mě žít