Po půl roce jsem si konečně uspořádal svá cédéčka. Za těch šest měsíců přibylo padesát jedna nových. Proč? Proč jsem si koupil třeba Terence Judda, když už mám prvního klavírního koncertu Petra Čajkovského několik nahrávek?
Protože je jiná. Zábavná, veselá, hravá.
Mladičký Angličan Terence Judd ji nahrál v roce 1978 na Čajkovského soutěži v Moskvě s Moskevskou filharmonií (Alexander Lazarev à la tête).
Tohle je začátek báječného finále, velmi živý, radostný:
O dvacet let dříve tento koncert v Moskvě na stejné soutěži hrál (a také s ním vyhrál) Američan Van Cliburn. Bylo mu dvacet tři, ale výraz to vůbec nebyl mladistvý a nerozvážný, naopak — promyšlený, technicky perfektní, s nádherně odstíněnou dynamikou.
Aspoň tedy na nahrávce pořízené v New Yorku po jeho návratu ze Sovětského svazu (RCA Symphony Orchestra, Kiril Kondrašin).
A jaký je to rozdíl oproti přísnému, vojenskému pojetí (v rychlýchpasážích jako bubínek) "starého" Svatoslava Richtěra — v době této pražské nahrávky s Českou filharmonií a Karlem Ančerlem mu bylo třicet devět let.
Tak proto Judd. Protože je jiný než Cliburn, protože je jiný než Richtěr.
Škoda jen, že nevíme, jak by Terence Judd hrál v těch devětatřiceti či později. Před Vánoci 1979 totiž spáchal sebevraždu.
Bylo mu dvacet dva let.
[1] 20.07.2006, 17:11:50 cernykocour
- web
Nejlepší to bylo, když jsem si ty odkazy pustil všechny tři bajednou v různé kombiтaci a časové souslednosti :-)))