-
V hlavním městě
Přestože vlak odjel z Istanbulu s asi 40 minutovým zpožděním, do Ankary jsme dorazili asi o deset minut dřív, než jsme měli.Chvíli jsme bloudili nádražím a okolím, až jsme se vydali téměř náhodnou cestou, která se ukázala jako naprosto správná. Za stadionem jsme narazili na metro, a to nás odvezlo do centra. V Ankaře má metro dvě trasy, vystoupili jsme na přestupní zastávce.A pak jsme se vydali na východ, na výpadovku směr Samsun, kde se pokusíme stopovat. Je 8:50 a Ludmila spí na trávníku. Já bych měl také dospat deficit, ale vím, že bych teď těžko usínal.Technologicky vyspělá Asie - v metru jsou velké televize na každých deseti metrech a zelený panáček na přechodu pro chodce hejbe nožičkama. Ale auta už tu staví až za přechodem; asi soutěží, kdo první vyrazí z křižovatky.-------V Ankaře jsme se prošli tam a zpátky. Květinový trh, koupit barevné tkaničky a korálky, pletení přívěsků a náramků, abychom měli co rozdávat dětem, a nakonec hledání cesty na výpadovku.Podle doporučení jedeme nějakým autobusem. Vystoupíme s nějakým dědou, vypadá jako místní blázen. Kolem nás je devět lidí, každý radí něco jiného, nabízejí autobusy, taxíky, až se konečně snad někdo dovtípí, že chceme jenom na dálnici.Místní blázen nás vede rozestavěnou čtvrtí, všichni se nám smějou, děda nás vede do úzké uličky, my nechceme, bojíme se, že nás chce zatáhnout k sobě domů, ale nakonec se ukáže, že je to zkratka - skutečně nás dovede k dálnici a tam nás Turci strčí do autobusu. Jedeme do Kirikkale.
- Tags:
- Ankara
July 19 2004, 8:01pm, turecko2004.blogspot.com
1