Putování po Mé vlasti
Šárka
Cesta od Vltavy je krutá a záludná. V lese se bojíme vydat hlasitějšího zvuku, abychom náhodným zvukem lesního roku nedali znamení nelítostným děvám.
Dosahujeme hradu Děvína – však běda! Jen rozvaliny nás vítají! A ty kameny tak úpí...
Po těch letech... musíme se ještě bát? Snad ne – a tak, na počest již neexistujícího hradu, přihýbáme si medoviny a napodobujeme znamení rohem. Scházíme dolů, ale les náhle vrací melodii ozvěnou a mezi stromy se to černá těly bojovnic. Prcháme oklikou a víme, že vytrubovat do rohu je blbina.
