Hluboce a upřímně se omlouvám panu Troškovi, že jsem jeho arcidíla, především Kameňáky, považoval za špatné, ba nejhorší filmy. Viděl jsem film Koloušci útočí a ještě stále jsem otřesen, jak vůbec někdo mohl vyrobit něco tak blbého, špatně zrežírovaného, podle pitomého scénáře a s dialogy jak od sedmiletého dítěte. Tak mizerný film jsem ještě nikdy neviděl a bohdá už neuvidím. Omlouvám se, pane Troško, nad tímto kalem čníte ve výšinách filmařského profesionalismu.

Jak mohl někdo napsat takový scénář, respektive dovolit, aby se něco takového dostalo na plátna?

V titulcích nového českého filmu Koloušci útočí stojí, že jeho autor Petr Olmer obsadil následující profese: námět, scénář, režie, kamera, hudba, střih, zvuk. S nadsázkou by se dalo říci: sám si natočil, sám se bude dívat. Film má všechny znaky «experimentu» party přátel, v jejichž domácím kině také mohl zůstat. Jestliže se však Olmerova celovečerní prvotina vydala do distribuce, jestliže dostala podporu ze státního fondu kinematografie a pokud její autor, amatérský tvůrce a filmový teoretik, má učit na FAMU, nelze ji přikrýt smířlivými frázemi. Například o přirozené mladické rebelii proti klasice, o nesporném talentu, který teprve hledá řád, o podmanivosti, kterou zbytečně překrývají hry s formou. To vše je pouze část pravdy.