Rockové koncerty (tedy, je to vůbec rock?) se od koncertů vážné hudby liší... řekněme v mnohém.
Koncert R.E.M. byl pěkný, ale i zbytečný. Mezi klady patří to, že jsem JE konečně viděl, a také velice efektně vyvedená scéna, včetně videoprojekce.
Na druhou stranu byl pošuk Stipe méně pošukoidní, než jsem čekal, a hlavně jsem nechytl ten drajv z živého vystoupení. Chci říct — poslouchat symfonický orchestr naživo a z nahrávky, to jsou dvě naprosto odlišné věci. Poslouchat R.E.M. naživo a z nahrávky, to vyjde celkem nastejno, hraje to stejně, zpívá to stejně, zbývá už opravdu jenom to video.
Navíc protestuji proti tomu, aby Stipe zcela záměrně zpíval mou oblíbenou pasáž (totiž konec bridge) z písně Man On The Moon o kvartu výš!
Ale zpátky k tomu, jak by to také mohlo vypadat v koncertních síních. Vstupu do budovy se domůžete jen když se propletete mezi kovovými bariérami a pustí vás ochranka.
Vstupné je sjednocené do druhé nejvyšší kategorie, což je geniálně vyváženo tím, že všichni stojí, a pokud chcete být u pódia, musíte přijít hodinu a půl před začátkem.
V ceně vstupenky jsou špunty do uší.
Koncert začíná nějakým předorchestrem, který vůbec nikoho nezajímá, ale všichni tam stojí, aby si udrželi své místo v davu. (A ten maník před R.E.M. byl teda fakt jedlej.)
Pak konečně přijde orchestr, kvůli kterému tu stojíte a necháváte do sebe šťouchat od okolostojících. Dirigent vysvětlí, že orchestr zahraje skladby, které zrovna nově nacvičil, a bude je prokládat osvědčenými hity, o kterých všichni vědí, že je orchestr dobře umí.
Publikum je plné červených ohníčků a povědomé vůně v množství větším než malém. Neustále se na vás někdo snaží vylít pivo.
Dirigent prokládá písně politickou agitkou a vychvalováním místních nápojů. Postupně se vysvléká, asi je mu horko.
No dobře, asi by to byl značně nekonformní koncert. Tak tedy nechme každé straně to její a vypíchněme ten skutečný styčný bod, tu dojemnou shodu: neuvěřitelně dlouhou frontu před dámskými záchodky.
[1] 09.02.2005, 11:45:52 Otakaro Fenykl - mail
Dojemně trefné, děkuji:-)Právě proto na zavedené "orchestry" nemusím. Jo, takové irské bardy The Frames-můžu doporučit! To je o něčem jiném. A pár dalších, třeba brita Jamese Harriese, žijícího v Čechách. Díky, tenhle koncert REMcalů mi fuckt nechybí. Mrzí mě 4WALLS 30.1. ve Vagonu, proste sem nestihal:(O.F.
Z obsahu vybíráme
Bída české operní publicistiky
Ohlasy P. T. obecenstva
Poslední dobou v redakci hraje
B. Martinů: Šach králi
A. Dvořák: Polednice
M. Kabeláč: Symfonie č. 4
A. Vivaldi: Čtvero ročních období
P. I. Čajkovský: Piková dáma
W. A. Mozart: Don Giovanni
G. Mahler: Symfonie č. 10
G. Mahler: Symfonie č. 7
J. Brahms: Symfonie č. 1
G. Mahler: Symfonie č. 1
F. Mendelssohn: Symfonie č. 4
P. I. Čajkovský: Symfonie č. 6
J. Sibelius: Symfonie č. 5
G. Puccini: Tosca
L. Bernstein: West Side Story
A: Dvořák: Stabat Mater
L. van Beethoven: Klavírní koncert č. 5
G. Mahler: Symfonie č. 6
Nové disky v redakci
J. Sibelius: Symfonie č. 5, 7 (Davis)
D. Bedford: Two poems
C. Cardew: The Great Learning
M. Lindberg: Aura, Engine
M. Steinberg: Symfonie č. 1
T. Willems: Enemy in the Figure, Of Any If And, Pas./Parts
P. Lieberson: Drala, Accordance, Ziji, Fire
M. Lambert: Airs de cour
L. Boulanger: Žalmy
D. Milhaud: Les Choéphores
A. Honegger: Symfonie č. 5
A. Roussel: Bacchus et Ariane
Časopisy k nahlédnutí
(výpůjčka domů není možná)
Gramophone
unikátní britský časopis o vážné hudbě
Harmonie
česky o vážné hudbě, jazzu a world music
HIS Voice
o současné hudbě
Nárazník
blog Adama Javůrka o hudební publicistice
Tam-Tam
časopis Hudební mládeže ČR