Nejím, nespím, umírám...
Stala se mi hrozná věc. V sobotu jsem si koupil 29 centimetrů cédéček, z toho přesnou polovinu tvoří Wagnerův Prsten. Ano, toto kultovní téměř čtrnáctihodinové scénické dílo, v ještě kultovnějším provedení Karla Böhma z roku 1967.
Odhodlal jsem se k poslechovému maratonu. Čtrnáct hodin se dá zvládnout za jeden den. O Wagnerovi se říká, že má výtečné momenty, ovšem až na ty čtvrthodiny mezi nimi. V páté poslechové hodině jsem se během jednoho takového momentu bohužel zhroutil; nejsem si přesně jist, jestli vyčerpáním nebo radostí, že konečně mám kompletní Prsten.
Teď jsem v rekonvalescenci. Jakmile se proberu, dám vědět.