Ve jménu života vašeho hořím
S předmluvou Petra Gašparíka
Vydáno vlastním nákladem v počtu padesáti výtisků
Praha 2000
Když poetično křivek
Když poetično křivek tě nutí zavřít oči
a prsty si samy hledají
tu nejkrásnější cestu do klína
Když cítíš, že už zase začíná,
co nemělo by nikdy skončit
a přece už zítra vypaří se
Když tvoje je dnes
a koho bude zítra
zase tě tolik nezajímá
Jen tehdy miluj
i když morálka ti srdce svírá
a mozek troubí na ústup
Tak miluj a žij, dokud tě živí víra
jen dnešek je tvůj, ačkoli
se zítra neumírá
Předmluva
Zasyčí, jako kapky deště na rozpálené střeše.
Coby kapičky vosku na prokřehlé ruce zabolí,
aby nakonec zmizely jak slzy v lednovém sněhu
naše vzpomínky
Za osamělých večerů jediná společnost,
reálnější než přítomnost,
přítomnější než realita.
A tehdy se básník chápe pera,
pergamen slouží mu za štít
a takto vyzbrojen vytáhne do boje.
Prolétnou papírem coby magickým filtrem
a tu hle, co po nich zůstalo –
básně
ty krystalky zažitého a nevyřčeného,
materializované světy zasutého podvědomí
jakkoli zvláštní
jakkoli neskutečné.
Však v zápase s minulým
se nepočítá účast,
v zápase s minulým
je důležité
zvítězit.
A tato sbírka jest takovým vítězstvím.
Ať se vám pěkně čte.
Petr Gašparík
Doslov
Čiší z toho nabubřelost a strach. A taky pocit viny za všechna ta slova, která zůstávají stále jen slovy.
Při psaní se odpoutávám od světa, kterému se vysmívám a kterým opovrhuji, abych se do něj po chvíli zpátky vrátil, abych se opět stal jeho součástí, která si nedovolí přiblížit se k hranícím, jež tak často při psaní překračuji.
Vždyť i tak vážná Zajícova slova „ve jménu života vašeho hořím“, použitá v názvu sbírky, jsou zde jen krutě symbolická a lživá. Protože nehořím, abych ukázal cestu sobě, ale především abych já sám na tu cestu viděl.
Neohlížím se, zda jde někdo za mnou – ale je-li tomu tak, je to pro mě největším zadostiučiněním.
Petr Olmer