Literatura
Mlčenlivé krize srovnalostí
banalit mezní krize křížů
mezi řezy řízných let
v depresi třídních podobenek
vznášet se a touhou lpět
křižovat mříže každým městem
hrát slepou strunu: beznaděj
o přízeň přišla drzá skepse
o hlavu, myslí na příděl
jen pro umění srovnalostí
srovnávat krok a hýkat s davem
je v mozku příliš nedbalosti
je ráno, co svědí, co mlčí ladem.
Předmluva
Od stop událostí jednoduše smyslných až k vírům vážně smyslných postojů
k životu: „nastal čas / vzdávání se myšlenek“; tam všude najdete sebeironii
poety, obklopenu samostatností předmětů, které jsou sice personifikovány,
ale přitom se neosobně starají samy o sebe: „a sekyra bezzubě si leští /
zuby“. Automatická samota. Bez začátku a konce k nám nepřetržitě promlouvá
ve svižných a rozjařených rytmech.
Kvalitní rýmy tvoří nenápadné stínové básně, podtrhují však vždy význam
té zjevné původní linie; a proto jsou vždy vhodné k opakovanému čtení, neříkejme
tomu složitost, nedokážeme na ni napoprvé ukázat, většinou ani nechceme.
Mně osobně nejvíc oslovila báseň Víra z Nestandardu, kterou lze chápat také
jako Výraz nestandardu, poetovy verše inspirují vlastní potuchy o pojmenování
věcí, stavů a vzrušujících událostí.
Zdeněk Horner
Doslov
Strach je nutností boje o přežití, strach lovce i loveného. Ve strachu je krása, v bolesti je síla. Abyste mohli číhat na med, je třeba být ve zvláštním duševním rozpoložení. Je třeba srovnat krok, nikdy nesmíte sami sebe předběhnout, a přitom musíte být vždy o krůček a o myšlenku jinde. Číhat na nejvzácnější ovoce – to je především o vás samých. Nestaňte se jen hloupou obětí tohoto věčného lovu.
Petr Olmer