Naše putování nutně musí začínat tam, kde všechno skončilo: Na vyšehradském hřbitově, u Smetanova hrobu.
Jak známo, Smetana zemřel hluchý, a proto není divu, že neodpovídal na mé
volání. Po chvilce experimentování se však ukázalo, že reaguje alespoň na
podupávání ve dvanáctiosminovém taktu.
Vstupuji na posvátná místa Vyšehradu.
Bohužel je zamčeno. Zevnitř se však zřetělně ozývají známé zvuky... ano! Uvnitř někdo zrovna stěhuje harfy.