Rozbor básně

Vilém Závada
Za hradbou ticha

Spí
v modré čekance
žlutá mandelinka

Aby se nepolekala

tiše
schvěji se do sebe
jako do vývěvy

Taková je má síla

[Cesta pěšky, 1937]

Rozbor básně

V prvním verši, se dozvídáme, že je noc.

Druhý verš naznačuje lyrickou duši básníkovu. Čekanka obecná (Cichorium intybus) je bylina ronící bílé mléko. Je pěstována pro kořeny, z nichž se vyrábí přísada do kávy (cikorka). Tím chtěl básník naznačit, že noc je již v hlubokém stadiu - ani káva nezabránila tomu, aby neusnula.

Ve třetím verši se dozvídáme, že tím, kdo spí, je žlutá mandelinka. Básník měl pravděpodobně na mysli mandelinku bramborovou, ta je ale žlutočerně pruhovaná. Tento omyl omlouvá pouze to, že byla noc. Přesto mohl básník nahlédnout do moudré knihy. Asi ale na ni neměl peníze, čemuž se, při pohledu na tuto báseň, nemůžeme divit.

Čtvrtý řádek je prázdný, stejně jako šestý a desátý. Z důvodu nedostatku místa a odborné náročnosti jejich rozbor vynecháváme.

Ve čtvrtém verši se básník přiznává, že mandelinku tajně sleduje a bojí se vyzrazení. Snaží se chovat tiše, což koneckonců naznačuje i další verš.

Obsah šestého verše zůstává utajen a nepochopen, můžeme se jen domnívat, že příběh se odehrává v zimě a básníkovi přece jenom není teplo, a proto se snaží schoulit se.

Verš sedmý ukazuje naprostý technický antitalent básníkův. Nemá vůbec představu, jak pracuje vývěva, a nechápe, že vcucnutím sebe do sebe by se stal malou černou dírou.

Poslední verš můžeme chápat jako autorovy první úspěchy v posilovně, ale přestože si to o sobě myslí, na vývěvu zdaleka nemá.

Shrnutí: Báseň je z roku 1937. Závada v ní proto reaguje na blížící se hrozbu fašismu.

Petr Olmer