Šárka
Cesta
od Vltavy je krutá a záludná. V lese se bojíme vydat hlasitějšího zvuku,
abychom náhodným zvukem lesního roku nedali znamení nelítostným děvám.
Dosahujeme hradu Děvína - však běda! Jen rozvaliny nás vítají! A ty kameny tak úpí...
Po
těch letech... musíme se ještě bát? Snad ne - a tak, na počest již neexistujícího
hradu, přihábáme si medoviny a napodobujeme znamení rohem. Scházíme dolů,
ale les náhle vrací melodii ozvěnou a mezi stromy se to černá těly bojovnic.
Prcháme oklikou a víme, že vytrubovat do rohu je blbina.