hudba
| 6.09.2005, 21:16:00
Arvo Pärt: Tabula rasa (6/6)
Silencium ve zkratce. Závěr. Prameny a literatura.
Tabula rasa (miniseriál):
1. díl: Úvod
2. díl: Ludus. Gradace.
3. díl: Tutti, concertino solo a generální pauzy.
4. díl: Číselné vztahy a dynamika gradace.
5. díl: Kadence. Coda.
6. díl: Silencium ve zkratce. Závěr. Prameny a literatura.
Silencium ve zkratce
Po strhující gradaci první věty, nastupuje Ticho, které ve svém opaku větu prvou doplňuje. Druhá věta má velmi meditativní průběh a neradno ji tedy poslouchat s partiturou.
Pozoruhodné je to, že Pärtovi se zde podařilo nechat hrát ticho, a to doslova. Narozdíl od Ludus zde však nenajdeme žádné vypočítané generální pausy v běhu hudby, ticho se ujme svého partu až v samém závěru skladby. Zde za zvuků hlasů tintinnabuli (tentokrát
d moll) postupně utichají jednotlivé nástroje, protože tóny, ke kterým dospěly při sestupování po stupnici
d moll, již nezahrají.
Po posledním tónu violoncella –
D – už hraje pouze kontrabas v pianissimu. Nejnižší tón, který může zahrát je
E1;
D1, které zcela jasně následuje, slyšíme, třebaže ve skutečnosti zahráno není.
Závěr
Kontrast první a druhé věty, hlasů melodie a tintinnabuli – spory hříchu a jeho vykoupení, dobra a zla. To jest humanistické poslání tohoto díla. Není divu, že Arvo Pärt měl ve své rodné zemi problémy s cenzurou.
píše Kateřina Koutná
Prameny a literatura
Arvo Pärt — Tabula Rasa, partitura, Universal Edition, 1980
CD Gideon Kremer – Silentio
Paul Hillier – Arvo Pärt, Oxford University Press, 1993
Lenka Foltýnová – Arvo Pärt, časopis Harmonie, 9/2002
hudební ukázky:
Gidon Kremer, housle
Taťána Grindenková, housle
Alfred Schnittke, preparovaný klavír
Litevský komorní orchestr
Saulus Sondeckis, dirigent
nahráno v listopadu 1977 v Bonnu
© (P) 1984 ECM Records
předchozí díl: Kadence. Coda.
Otázka na závěr miniseriálu: Jsou pro vás podobné články zajímavé?
link
Ohlasy
[1] 08.11.2005, 15:33:12 bos.
- web
ano. ano. ano. ano!
sakra a ještě ano!
děkuji.
Přidání ohlasu