výuka

Komunikační protokoly  — výměna a porozumění zprávám. Interakční protokoly — strukturovaná konverzace.

Koordinace mezi agenty může být ve formě spolupráce či soutěžení. Soutěžení vede k vyjednávání, spolupráce k plánování, které může být distribuované nebo centralizované.

Aspekty komunikace jsou syntax, sémantika a pragmatika. Smysl komunikace je kombinací sémantiky a pragmatiky.

Smysl může být deskriptivní nebo preskriptivni, osobní nebo umluvený, subjektivní nebo objektivní, ...

Řečovým aktem neměním svět (i když i to je ta specifických okolností možné), ale snažím se změnit domněnky příjemce zprávy.

Komunikační protokoly mohou být binární či n-ární a jsou specifikovány datovou strukturou obsahující odesílatele, příjemce, jazyk zprávy, samotnou zprávu apod.

KQML (Knowledge and Query Manipulation Language) je obálkou komunikačního protokolu nad vlastním obsahem zprávy, odděluje sémantiku komuniakčního protokolu od sémantiky samotné zprávy.

Ontologie je specifikace konceptualizace.

Mějme systém se dvěma agenty. Mají vlastní zájmy, a proto vlastní užitkové funkce nad množinou dosažitelných výsledků (stavů). Skutečný stav je ale výsledkem obou akcí obou agentů.

Strategie = jakou akci zvolit, když nevím, jakou akci zvolí druhý agent. Dominantní strategie je taková, že je v každém případě lepší než ostatní strategie (ať druhý agent hraje cokoli). Dvě strategie s1 a s2 jsou v Nashově rovnováze, pokud s1 je nejlepší strategie za předpokladu, že druhý hraje s2, a zároveň pro druhého je nejlepší strategie s2 za předpokladu, že hraju s1.

Vězňovo dilema — při centrálním rozhodování dosáhnu lepších výsledků, při samostatném rozhodování je výhodnější zradit. To se mění při iteraci (při nekonečném počtu kol je racionální strategií nikdy nezradit).