Černýgate

Abychom vystopovali začátek celé události, je nutno vrátit se trochu do minulosti.

Petr Olmer byl skutečně od začátku problémový. Už ve třetí třídě ZŠ dostává poznámku ”Ohrožuje spolužáky otevřeným kružítkem“. Učitelka češtiny si opakovaně stěžuje na jeho písmo rodičům, a to formou záznamů v žákovské knížce. Prospívá však výborně.

Dostává se na SPŠ v Chomutově. V prvním ročníku ze zdravotních důvodů odmítá chodit po dílnách ve fáračkách. Neplatí příspěvky SRPŠ. Prospívá výborně.

Jako odpověď na časopis Repetent začíná vydávat Hlas svobody. Časopis byl později přejmenován na Star. Stále neplatí příspěvky SRPŠ. Stále prospívá výborně.

Od ledna 1994 vychází časopis Star celkem pravidelně a ve zcela nové úpravě. Fejeton na druhou stránku, různá "desatera", Výroky slavných, Křížovka - Olmer si začal všímat dění ve škole a jeho kritikám neunikli ani učitelé.

Zaplatil příspěvek SRPŠ 50 Kč místo žádaných 200 Kč. Prospívá výborně. Zároveň upozorňujeme, že byl školou každoročně odměňován za reprezentaci na matematické olympiádě. Stal se tedy tím, na koho škola ještě doplácela.

Dostáváme se k dubnovému číslu Staru. Dalo by označit za osudové. V tento moment se naplno rozbíhá akce Černýgate.

V dubnovém čísle se totiž Olmer odvážil zveřejnit fejeton o praxích a Řád dílen. Tyto články se však zřejmě vedoucímu dílen panu Černému nelíbily a rozhodl se, že to tak nenechá. Od té chvíle byl Petr Olmer nenápadně kontrolován, zda má pravidelnou docházku, jestli nechodí pozdě, zda je správně oblečen a obut apod.

Zároveň byl vybírán k důležitým pracím u ing. preventisty a pokud měl ing. Černý výhrady k třídě (případně skupině), směřoval svůj pohled vždy na něj s tím, že sice mluví k celé třídě, ale na někoho se dívat musí ("No né - no řekni - je to pravda? No je to pravda!"). K hlavní události se však teprve schylovalo.

Ve čtvrtek 23. června 1994 nám naše paní třídní Tichá oznámila, že ve středu 29. června 1994 se již neučí, ale pracuje. Mohli jsme si vybrat ze dvou možností. Ta první byla, že budeme odnášet lavice a židle ze tříd na půdu (tedy kompletně vyklízet učebny) a od desíti hodin půjdeme do kina. Druhá varianta se lišila v tom, že jakmile všechny potřebné třídy vyklidíme, můžeme jít domů. Protože většina třídy souhlasila s druhou variantou, šla paní učitelka Tichá za panem učitelem Černým a tuto skutečnost mu sdělila.

Když se vrátila, řekla nám, že pan Černý a ing. preventista (promiňte, pan Straka) se nám zaručili a slíbili, že opravdu nebudeme dělat nic jiného, než vyklízet učebny, a pak že opravdu můžeme jít domů.

V onu středu jsme se shromáždili v šatně u dílen. Když přišel pan Černý, začal se divit: "Jak je možné, že nejste v montérkách, když jste věděli, že budou dílny?" Namítli jsme, že snad dílny jako takové nejsou. Černý řekl, že jemu je to jedno a že špinaví budeme my. Namítli jsme, že se snad od lavic neumažeme. Pan Černý se jen usmál.

Řekli jsme, že věříme, že budeme jenom vyklízet učebny. Pan Černý se znovu usmál. Když spatřil Petra Olmera, začal se rozčilovat, proč nebyl "Olmer a spol." včera na dílnách, a že škola není holubník (vřele doporučujeme návštěvu půdy).

Když jsme vyklidili několik tříd, vyčíhl si pan Černý Petra Olmera, k němu náhodně přiřadil Dušana Grofa a oba poslal za panem Možným dolů do skladu. Tam se dozvěděli, že budou přenášet cívky ze skladu do navijárny.

Cívky nebyly žádná pírka a o čistotě se také nedalo moc mluvit. Když odnesli asi čtyři nebo šest těchto cívek, oznámili panu Možnému, že jdou zpět nosit lavice, a byli propuštěni. U půdy se už tvořila z lavic a židlí zácpa a každá ruka byla dobrá.

Pan učitel Černý však bděl a Olmer musel jít k pohovoru. Pan Černý se ho zeptal, jak je možné, že bez dovolení klidně odešel od přidělené práce a šel si, kam chtěl. To se mu prý za dvacet let, co je na škole, ještě nestalo. Olmer argumentoval pouze připomínkou slibu, který dal Černý paní učitelce Tiché. Na to ale pan Černý nereagoval a tvrdil, že to s tím nemá nic společného a není důvod to sem tahat.

Dovolujeme si podotknout, že Petr Olmer si byl při rozmluvě plně vědom pravidel slušnosti - vykal, nezvyšoval hlas, mluvil spisovně, neskákal jiným lidem do řeči a byl klidný; zatímco pan Černý tykal, zvyšoval hlas, mluvil nespisovně, nikoho domluvit nenechal a v obličeji byl rudý.

Dále pan Černý vyhrožoval disciplinárním potrestáním a sníženou známkou z dílen a z chování, a to o dva stupně. Také argumentoval tím, že jsou dílny a on je vedoucím dílen, a proto ho musí všichni poslouchat bez ohledu na nějaké sliby. Na několikrát položenou otázku, jak je možné, že něco slíbí a pak to nechce splnit, neodpověděl.

Nakonec si zavolal na pomoc zástupce ředitele. Po několikerém vyhrožování sníženou známkou z chování Petr Olmer řekl, že s tím sice nesouhlasí, ale přesto dolů do skladu půjde. S ním šel místo Dušana Grofa, který se omluvil pro alergii na prach, Petr Štembera.

Pan Černý je pak ještě několikrát kontroloval, jestli pracují, a měl s paní učitelkou Tichou rozhovor , ve kterém opět žádal disciplinární potrestání. Pan Černý byl tak rozčilen, že dokonce (pravděpodobně z pravomoci vedoucího dílen) zrušil hodiny autoškoly, na které jsme školou uvolňováni a omlouváni z vyučování.

Po vyklizení učeben si nás pan Černý sezval do své dílny. Na začátku svého dvacetiminutového monologu prohlásil, že nás nezdrží ani pět minut. Opětovně se nám svěřil, že se mu něco takového dvacet let nestalo, že to nemá obdoby apod. Celou situaci všem vysvětlil i s tím, že si musel pozval "náměstka pana ředitele".

Po různých prohlášeních, že teď začne všem třídám při dílnách vojna a že za to může naše třída a přímo, ano, nebojme se na něj přímo ukázat, osobně Petr Olmer, který byl hned "od začátku problémový" ("On už od prváku propadal," odvětil někdo z publika), že on to nemá zapotřebí, že nám dal od prvního ročníku "jak se říká všechno", a za to, že jsme tak pracovali při takovýchto akcích, nám dal všem na vysvědčení jedničku z dílen atd., se konečně dostal k jádru věci.

Řekl: "Mně je to jedno, vydávejte si časopis, pište si do něj, co chcete, ale abyste tam lhali, vymýšleli si, pomlouvali mě a vytrhávali věty z kontextu, no to přece není možný! To nemám zapotřebí! Ano, kritika ano, ta je správná, kritizovat můžete, vždyť máme demokracii, ale musí to být kritika zdravá!"

Někteří se chtěli do jeho monologu zapojit, ale pan Černý si nedal vzít slovo, i když v úvodu naznačil, že to má být "plodná diskuse".

Věříme tomu, že nejenže až budeme v provozu a budeme mít pod sebou lidi, vzpomeneme si na pana Černého, my na něj dokonce ani nezapomeneme a z generace na generaci budeme vyprávěním předávat kouzlo jeho osobnosti.

Redakce také věří tomu, že pan učitel Černý po přečtení tohoto čísla nebude o nic přívětivější - pravděpodobně opět nařkne redakci z toho, že lže, vytrhává věty z kontextu apod. My pouze připomínáme, že prezident Nixon kvůli aféře Watergate odstoupil.

Redakce dále děkuje celé třídě za podporu Petra Olmera v boji proti (a nenapíšeme to - my bychom si určitě vymýšleli, pomlouvali prof. Černého a navíc bychom vytrhávali věty z kontextu - a to by byl opak zdravé kritiky, ne-li dokonce přímo nemocná kritika).

Petr Olmer

Poznámka: Po konzultaci s naší třídní, paní učitelkou Tichou, byl tento článek ze všech výtisků časopisu vystřižen a šířen jen ilegální cestou. Přeci jenom, měl jsem před maturitou...