A svět se provalí

Kdo zná rána studená kdy za oknem nás nic nečeká

Kdo z vás viděl člověka jak ve snu svým pláč polyká

Co můžeš o tom říct snad pár slov, vět, či nic proč jen ve spaní jsme lidé bezbranní

A poušť ta neskýtá co můžem kolem vídat blíž jen najednou když se procitá

Čas těl ztratil apel svůj tak si pamatuj byls tu se mnou

Byls můj tu náruč zpocenou stisk dlaně dál mám v ramenou

A vím, že nejde žít bez lásky prázdnej byt mám stín bolavý co ráno nespraví

I štěrk sem dorazí a v noci už se nejde skrývat náhle nás zamrazí

A svět se provalí kdo dál chce své sny mít pod víčky najednou je troufalý