Vzdávám svůj dík

  Smyl déšť už dávno pláč   smyl a já vím teď zač vzdávám svůj dík

  Smyl tichá prokletí   smyl a já vzápětí vzdávám svůj dík

Nemohou být dva stejné deště jako nemohou být dva stejní lidé. Jeden přináší štěstí, druhý smutek, jeden přináší duhu, druhý zaplaví kraj.

A někdy jako by nebe plakalo. Nade mnou, nad tebou, nad těmi, které znám, nad těmi, které neznám, ale spojuje nás jeden déšť.

A svým steskem jako by nebe chtělo vykoupit můj. Tobě, můj posvátný dešti, tobě, má vyslyšená prosbo, já vzdávám svůj dík.

  Smyl déšť už dávno pláč   smyl a já vím teď zač vzdávám svůj dík

  Smyl tichá prokletí   smyl a já vzápětí vzdávám svůj dík