Stačí málo, někdy půl

Stačí málo, někdy půl a smutek prší na tvůj stůl zmoklá křídla máš jen do tmy usedáš dny a týdny svý něžně objímáš

Stačí málo, někdy půl život padá pod tvůj stůl ztrácíš křídla svá a tmy se stále ptáš kdo a kde tvé štěstí rozdává

Znám ticho poznání i jeho tvář jež věčně tiká nadějí znám zrádný štěstí džbán co nehlídáš a přesto chci z něj stále pít

Stačí málo, někdy půl a štěstí ztrácí bílou hůl oschlá křídla máš nechce se ti spát tak to štěstí zase rozdáváš

Znám ticho poznání i jeho tvář jež věčně bliká nadějí znám zrádný štěstí džbán co nehlídáš a přesto chci z něj stále pít

Stačí málo, někdy půl a štěstí ztrácí bílou hůl oschlá křídla máš nechce se ti spát tak to štěstí zase rozdáváš