Matka

  (Bílou jak anděl, jak spásný štít)

Stříbrné řeky píseň si můžeš i vzít nesmělé řece proud odejmout můžeš chtít jenže jsou ještě přání též splnitelná těm osud se brání, ty v lásce nemá

Mámu vrátit nemůžeš, tam kdes ji vzal mámu, která ví, že jsi budoucí král

Proč odcházíš dřív, než Ti dobrou noc dá proč nechápeš vůbec, že bez ní ses bál

Jen zpytuj se dál, proč už nemůžeš mít mámu bílou jak anděl, jak spásný štít

Až přijdeš jednou před stařičký práh a zavoláš mámu a ruku bys vztáh a když už pak nikdo ti nepřijde vstříc víš, že teď plakat máš víc, pořád víc

V kufříku vzpomínek zalov si jednou až svíčky ku mrakům plamínky zvednou potom se rozpomeň na každý den a za něj poděkuj potichu, potichu jen

A člověk zamlklý šeptat by chtěl vy, pane Seiferte, pravdu jste měl já neumím verše psát vroucně a jemně básně si vypůjčím, ale slzy, slzy jsou ze mě

Jen zpytuj se dál, proč už nemůžeš mít mámu, bílou jak anděl, jak spásný štít