Těžký vzdech

Můj unavený let dnes ranní cestou září vláhou snů můj vlastní těžký vzdech uzavřel v ochozech je klíčem dnů

Marně sháním ruce úsměvů jako lék, který otvírá srdce pálí slepé kouty duše rozevláté cáry zdí

Co vlastně hledal vzdech když sen jen láskou hoří svátek dnů kočičí času krok víc oknem víc než rok už vyhlíží hroby snů a já říkám běž vezmi si příběh i můj klíč a kůru prastarých snů ber studíš plamenem jak cíle posvátných nápěvů že budiž mír co závidíš nech mě žít

Mé ticho jako host zná svoji posedlost rány dnů dál vadne duše má do očí vyčítá růžím čas je to klaun vím, je to tak je samý přelud, samý šprým tak jako měsíc snílek za ornamentem chodím zrádných hvězd znovu navíjí tvůj těžký vzdech já stále říkám nech mě žít