Oheň

Je někde v nás, pálí, obviní jakoby v něm zněl hlas z jeskyní

Proč někdy tak upjatí jsme v ulitách nám oči neplanou, spíš mají strach

Svých předků najednou můžem se ptát jak duši otevřít, jak srdcem hřát

Já věřím, že dál jdou k nám v nás pravěký oheň, co očistí

Chci najít ten léčivej dým stoupat s ním, jen s ním

Je někde v nás, říkej si, co chceš plameny snáz polknou pravdu, lež

Když ti rozum nestačí, nech oheň hřát nač v dobách studených mít v sobě chlad

Váhaví nepoznaj ten lidskej žár svý srdce do dlaní vzít jako dar jako dar

Svý srdce vzít vzít je do dlaní svý srdce vzít jako dar