Smíš

Smíš jen ty mně „lásko“ říkat smíš protože o mně všechno víš a každou slzu na mých rtech máš spočtenou

Smíš být někdy u mě, čím dál blíž a zatímco ty dávno spíš tak pod mým oknem usednou mé sny, co ráno zešednou

Smíš jen ty mně „blázne“ říkat smíš když u mých dlaní zabloudíš když u mých dveří smutek ráno zazvoní

Smíš i na mé prohry zvednout číš snad jednou možná pochopíš že oči, co tě k sobě zvou, už mrtvé jsou

Smíš si ale taky kabát vzít nechat mě nekonečně dlouho spát zakoupit si pár pomluv, kdo jsem já?

Smíš teď nebo zítra navždy odejít můžeš mně znovu, znovu zase lhát já budu stejně život svůj dál žít

Smíš ty vlastně všechno, všechno smíš to svoje já však nesoudíš a pokud si všechno doprodal tak zavři krám

Smíš být při tom až mě uslyšíš žes nebyl tragéd, komik spíš svou cigaretu zhas si sám já tady navždy vyvětrám

Smíš