Čas, kdy člověk svlíkne kůži

Krev a slzy kapky potu chlad a po něm žár náruč tepla ve spaní potkali se žili spolu dráhu jejich čar jim už kdosi dávno vepsal do dlaní

Trochu lhali milovali někdy jenom víc sázeli na objetí jejich těla vždycky chtěla nebojím se říct poznat to, co lidi hledaj století

Čas, kdy člověk svlíkne kůži a vejde tam, kde spí jen dva sami být čas, kdy člověk svlíkne kůži a dá tak navždy pryč svou pýchu a klid svůj klid

Čas, kdy člověk svlíkne kůži a vejde tam, kde spí jen dva sami být čas, kdy člověk svlíkne kůži a dá tak navždy pryč pýchu svou a klid

Čas, kdy člověk svlíkne kůži a vejde tam, kde spí jen sami být čas, kdy člověk svlíkne kůži a dá tak navždy pryč pýchu svou a klid svůj klid pýchu svou a klid pýchu svou a klid